Pod pláštěm

Nataly Schättingerová patří k současné generaci malířek, která v letošním roce úspěšně zakončila studium na FaVU VUT, konkrétně Ateliér malířství 2. Vystavený soubor maleb se soustředí na nedávné období autorky, ve kterém se kontinuálně zabývala prolnutím historických námětů s naší současností, a to v celé šíři souvislých témat. Výběr maleb do sebe prolíná více obrazových sérií, kde na různých formátech vyniká svébytný rukopis autorky. Citlivá barevná paleta dává za vznik tajemné, ale místy zároveň groteskní atmosféře uzavřených rytířských zbrojí, kam přirozeně patří elegantní nadsázka více či méně civilních situací a dějů, v bezčasí našich hradů a zámků.

Rozhovor s Nataly Schättingerovou

Mohla bys blíže představit témata, která jsi skrze aktuálně vystavené obrazy zpracovávala?

Vystavené obrazy jsou z velké části zaměřené na dekonstrukci ideálu rytířství, který je v současnosti často romantizován, reinterpretován a přetvářen popkulturou, jako už prapůvodní rytířské romány, časem pokroucené a kolikrát abstraktní pojmy rytířských cností, fantasy příběhy obecně, LARP (live-action roleplay) či amatérské historické inscenace. Jistým způsobem se vypořádávám taky s vlastní fascinací rytíři, která pramení z mého dětství a návaznosti na rodinná očekávání. Univerzálním prvkem pro vyprávění se mi stal motiv polo-rozpadlého, častokrát prázdného brnění. Snažím se ty prvky rytířské symboliky protínat více či méně s moderními či popkulturními, prostě snaha o dialog mezi minulostí a současností, tak, jak to kolikrát dělá právě LARP. Je to můj osobní pohled na téma rytířství, které by mohlo být nějakým univerzálním příběhem o hledání vlastní identity.

Opravdu lehce navazuji i na předchozí zpracovávání aspektů českého turismu na hradech a zámcích, což byl takový pokus nastavit zrcadlo veřejnosti - jak se návštěvníci, průvodcovským slangem "mufloni" chovají na historických objektech, a kde vítězí spíše komerce, rytířské turnaje pro děti, odškrtnutí památky v turistickém deníku nad zájmem o samotnou historii. Sama jsem byla skoro deset let průvodce na hradě, tak to pro mě bylo hodně formativní téma.

Ve tvé malbě se organicky objevují prvky z různých fází malby. Například skica, nedokončené či pouze naznačené tvary. Kdy a proč s těmito prvky pracuješ?

Vychází to trochu z podstaty mého často roztěkaného myšlení, při malbě se pohybuji poměrně nekonzistentně z jedné části ke druhé, ideálně tak, aby byl obraz "dokončený" v každé fázi. Ráda odcházím z ateliéru s co možná nejčistší hlavou, tj. s nejjasnější vizí fáze obrazu. Maluji poměrně rychle, ale nejde mi o kvantitu - spíš hledám ty náhodné momenty nedokončení, stečení barvy, rozpití nebo náhodné kombinace barev které nebyly zamýšleny ale nějak fungují, prostě ty momenty které nečekám, které mi evokují např. plíseň na zdi nějakého hradu, a které jsou nějaké tajemné místo "bez záměru" a které pak táhnou obraz co nejvíce, alespoň za mě. Ne vždy se to povede a někdy to padne i na části těla, které vypadají nepřirozeně. I to je ale pro mě součástí groteskního koloritu, který vyhledávám. Samozřejmě obraz nezakládám pouze na tom, ale má to tam svoje místo.

Tím druhým a asi důležitějším faktorem je, že se mi to prostě esteticky líbí, taková ta trochu špinavá, surová malba. V nějaké fázi si řeknu že “stačí, takhle to nech”, i když to vůbec dokončené není ale nějak to funguje. Občas. Je to prostě ohledávání, jeden z primárních faktorů, který mě u malby drží a neustále vyzývá. Zároveň mám tendence obrazy utahat a proto raději nechám obraz odležet, než se k němu vrátím. No, častokrát nevrátím.

Kam se plánuješ v budoucnu skrze své obrazy vydat a na co se můžeme těšit?

Popravdě mi teď pomáhá otáčet se trošku zpět k vlastnímu já, nebo identitě obecně a dořešení si nějakých bolístek z minulosti, skrze právě postavu rytíře. Od malby si teď s novou kapitolou života dávám oddech ale jsem moc ráda, že jsem si obnovila vztah ke kresbě uhlem. Mám zatím rozkreslenou sérii zaměřenou čistě na zbroj a co se z ní dá skrz odlesky vyčíst.

Jaká oblast nebo téma tě v současnosti jako autorku nejvíce láká?

Lehce mrtvé i když stále přítomné trendy neo-romantismu/emo-romantismu/neo-medievalismu v malbě se asi přímo vybízí, ale tím, že jsem vycházela spíše z toho turistického prostředí hradů mi blízké moc nejsou.

Co mě láká v současné malbě jsou např. prvky dreamscapes (snové imaginární krajiny), liminálních prostor, uncanny motivů (něco znepokojivého, co tam nesedí, působí známě a cize zároveň, třeba figury podobné lidem, s mrtvou mimikou), nostalgie a podobně. V galeriích mě nejvíc upoutá návaznost na folklór, identitu, středověkou ale i jinou symboliku a sociální/kulturní komentáře obalené ideálně v grotesce. Hranice mezi vtipným a smutným je mi velmi blízká, ostatně možná je to i trochu výpověď internetového humoru této doby.

Co bys vzkázala lidem, kteří se současnou malbou přicházejí do kontaktu poprvé a teprve k ní hledají cestu?

Nezačínejte svůj názor na obraz větou "Já teda umění nerozumím ale...". I když žijeme v době, kdy má spoustu lidí pocit, že rozumí všemu a na vše mají svůj správný názor (a humanitní vědy obecně jsou mezi prvními, které to nehezky schytávají a stále se tím znevalidovávají), tak za mě daleko více ubližuje umění pocit, že je dílo pro člověka bez teoretické a praktické zkušenosti nepřístupné. Od autorstva je potřeba více pochopení a trpělivosti, možná méně hyperintelektuálních výrazů, stejně tak otevřenost a ochota komunikovat. Od publika neodsuzování na základě zažitých představ a hodnot, stejně tak ochota věnovat obrazu v galerii více než 5 sekund. Pokud to člověka chytne, to ostatní přijde samo, aspoň tomu věřím. Kromě ateliéru jsem se vždy pohybovala mezi lidmi zaměřenými úplně jiným směrem, a v konečném důsledku právě těmi, kteří mi pomohou vidět to, co já sama ne.